Clip—
Křupavý
zázrak

13
5

Když vstoupíte do průjezdu vedle prodejny luhačovických oplatků v ulici Dr. Veselého, omotá váš nos sladká vůně, která vás nepustí po celou dobu návštěvy. Mandle, vanilka a jahody a k tomu něco kakaa a čokolády. Tak voní oplatkárna CLIP.

 

Pečlivost a ruční práce

Ve spletitém bludišti plném křehkých tenounkých voňavých oplatků vás pak okouzlí celý ten proces, který končí sladkou nádherou v papírové krabičce u okénka. Paní Matulová, která mě s úsměvem provází jednotlivými místnostmi, s nezdolnou energií vysvětluje, k čemu jsou všechny ty horké otáčející se pánve, stroje, misky, cedníky a kdo ví, co ještě. Začínáme v první místnosti, kde se těsto peče na tenké plátky, které se zde ořezávají a skládají do beden. Už tady stroj pozná, jestli náhodou není těsto ošizené, protože takové odmítá péct. S údivem zírám na stroje, které s milimetrovou přesností skládají kulaté oplatky do vysokých komínů. S ještě větším údivem pak sleduji ruce dam, které tu hbitě vyměňují čerstvě upečenou dobrotu ve stroji, který oplatky maže rovnoměrnou vrstvou čokoládového krému. Všechno tu funguje jako uvnitř hodinkového stroje.

Oplatky CLIP Luhačovice IMG_1828

Vůně, kam se podíváš

Největší místní stálicí jsou oplatky s oříškovou náplní, které tu mají vyhrazenou svou vlastní místnost. Náplň se tu zapéká mezi bělostné oplatky a voní to tu snad ještě víc, než všude jinde. Ruční práce je tu všudypřítomná. Každý z oplatků musí projít rukama usměvavé paní, která na točícím se stroji ořezává okraje oplatků tak, aby byly hladké a vypadaly úhledně. Vysoké štosy křupavých oplatek tu splývají v rozmazaný sloupec barev. Napadá mě, jaké by to asi bylo zakousnout se do takhle vysoké hory. Děda mi jednou vyprávěl, jak ho maminka poslala do továrny na oplatky pro oplatkovou drť a on celou tu vanilkovou a citrónovou nádheru po cestě domů snědl, protože mu tak voněly pod nosem, že se to nedalo vydržet. Když se tak rozhlížím kolem, ani se mu nedivím.

Oplatky CLIP Luhačovice IMG_1845

Žádný stroj není dost rychlý

Všechny oplatky, které prošly procesem pečení, mazání, lepení nebo spékání a ořezávání, pak čekají na zabalení do celofánových obalů, ve kterých teprve putují do krabiček. Rychlost, se kterou balící mašina polyká úhledné komínky lázeňských oplatek, sem docela zapadá. Vždyť i data na krabičkách se tu tisknou ručně, protože žádná firma ještě nevymyslela přístroj, který by to dokázal rychleji, než zkušené ruce místních dam. Zabalené oplatky v pestrobarevných krabičkách pak putují k zákazníkům nebo nahoru do prodejny. Denně se tudy vykutálí až deset tisíc krabiček oplatků a trojhránků. Číslo je to neuvěřitelné, ale je potřeba uvážit, že se tu dělají oplatky pro celou republiku – od Karlových Varů až po Luhačovice a potom dále na Slovensko. V nabídce je kolem padesáti různých druhů, ale každý rok vzniká několik nových. A co lidem chuť téhle sladkosti nejčastěji připomíná? Chuť dětství a prázdnin, slunečných dovolených a sladkých nedělních vycházek.

Také nahoře v prodejním okénku je rušno. Především, když do lázní přijedou noví hosté. Ochutnávací dny, kdy se prodávají stovky teplých oplatků po kusech, musí být pěkný blázinec. Dokonce i tady se čerstvé oplatky spékají s oříškovou náplní. Taky já dostávám jeden do ruky a zakusuji se do té voňavé nádhery. Vždyť už se to skoro nedalo vydržet.

 






<< Zpátky na blog